Category — povídky

5. leden
A je to, mám řidičák! Konečně můžu řídit auto a nemusím poslouchat instruktora: “Tady je zákaz vjezdu!”, “Jedete v protisměru!”, “Pozor na tu starou dámu! Brzděte! Brzděte!” a podobně. Nevím, jak jsem to mohla ty dva roky vydržet!

8.leden
Autoškola zorganizovala party na oslavu mého odchodu. Přišli všichni instruktoři. Jeden se mi svěřil, že se za mě šel pomodlit, druhý měl slzy v očích a všichni společně tvrdili, že se při této příležitosti opijí. Bylo to velmi příjemné, ale myslím si, že až taková oslava byla trochu přehnaná.
[Read more →]

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce:
“Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka. To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí Když “musíš jít” na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání. Konečně jsi na řadě.

[Read more →]

Jednoho rána mi zazvonil budík, zaklapl jsem ho tedy, pohlédl na kalendář a zjistil, že dnes je pátek 13. Vstal jsem z postele, levou nohou, nutno podotknout a šel jsem do kuchyně připravit si snídani. Tam jsem se opařil čajem, což bylo divné, protože jsem na něj ještě nepostavil. Podpořen touto příhodou jsem se vykašlal na snídani a šel se převléct do něčeho suchého. Poté jsem se vybral do koupelny vykonat ranní hygienu. Jak jsem vyšel z místa, na které musí i císař pán pěšky, ucítil jsem silný zápach. Když jsem pátral po původci té vůně, učinil jsem objev, že když chci vykonat velkou potřebu, nestačí si stáhnout kalhoty, ale i slipy. Konečně jsem se vymotal z domu a přišel na zastávku.

[Read more →]

Pacient Pepa pelášil přes pole pro poslední pomeranče. Proč? Potřeboval protekci proti průjmu. Proč potřebuje pomeranče? Protože pít pivo prudí paličatou Pavlu. Pepa posbíral pár peněz pro paní prodavačku Pižlovou. Pepa poprosil. Paní Pižlová Pepovi pomeranče prodala. Pepa poděkoval paní Pižlové, protože prodejna po páté posílá pacienty pryč. Pepa pospíchal. Potřeboval proběhnout přes policii, protože Pepa po páté pláchnout pryč prostě potřeboval. Proč? Protože právě probíhal první poločas posledního přáteláku Prezidentského Poháru. Paříž proti Pittsburghu. Pittsburgh prohrával. Prostě první poločas prosral.

[Read more →]

Letos poprvé …

Známý (říkejme mu třeba Viktor) sedí u počítače a náhle vykřikne: “Mám to tam!”. Chvíli na něj koukám a protože k Viktorovi již několik let chovám úctu a obdiv, ptám se opatrně: “Prosím tě – co a kde?”. Dostává se mi odpovědi: “Přihlášku na letošní ročník Krále Šumavy, trať 101 km – pojeď taky!”. “Jedu”, vyhrkl jsem bez rozmyslu a teprve potom začal přemýšlet, co mě asi čeká.

[Read more →]

“Pomoc prosím, pomôžte,” počuje požiarnik Peter počas prechádzky po parku. “Pomôžte prosím,” počuje priamo pri potoku pálčivú požiadavku plačúcej Pauly. Peter postojí, pozorne pozerá. Poriadne podgurážený predavač Patrik práve pustoší poctivosť peknej pekárky. Prestrašená Pavla prosí, plače, panikári. “Patrik, povie pošepky,” prečo potrebuješ práve pannu?” Pripitý Patrik pokračuje. Postupne poškodzuje Paulinu počestnosť. Peter porozmýšľa. Pomôžem peknej Paule? Potrebujem pocítiť Patrikovo potrestanie? Potrebujem poznať prisilné päste primitívneho prašivca, páchnuceho pálenkou?

[Read more →]

Začíná to velmi ranném věku, kdy se začnete jako dítě zajímat o vše živé. Některým za nás se podaří přemluvit rodiče ke koupi malého zvířátka (morče, křeček). Mlhavá vzpomínka na dětsvtí se nám vybaví ve věku dospělém, kdy si vzpomeneme na to, jak zvířátko bylo roztomilé a péče o něj velmi snadná. A protože každý člověk má v sobě touhu o něco se starat, rozhodnete si to malé, krásné a chlupaté něco pořídit.
[Read more →]

Tohohle chlápka prostě budete milovat…Tohle je pravdivý příběh jedné nedávné svatby, který se odehrál na Clemson University, dokonce se dostal do místních novin: Byla to obrovská svatba. Cca 300 hostů. Po obřadu, když už byla párty v plném proudu, se ženich zvedl a odešel na pódium, aby promluvil k davu. Nejdříve poděkoval všem kteří dorazili aby se zůčastnili jeho oslavy svatby - mnozí cestovali z velmi vzdálených míst. Obzvlášť pak poděkoval straně nevěsty a jejímu otci za to, že uspořádal tak opulentní oslavu. A jako důkaz svého hlubokého vděku oznámil, že by rád daroval všem zůčastněným zvláštní pozornost. Na spodní straně každé židle (židlí svatebčanů včetně) byla nalepena obálka z manilového papíru. Ženich oznámil, že tohle je jeho dar a požádal všechny přítomné, aby obálky otevřeli.

[Read more →]

Jde takhle bezdomovec okolo milionářské čtvrti a najednou uvidí překrásnou vilu se zahradou. Tak si tak říká, v tak krásné vile jsem ještě nikdy nebyl, tak bych se tam mohl podívat. Přijde na terasu, tam sedí rodinka, manželka s manželem a jejich mladá dcera. Bezdomovec pozdraví, přisedne si, nikdo nic…
Tak se osmělí a zeptá se: “Promiňte prosím, ale já už jsem hrozně dlouho nejedl, nemohl bych se u vás najíst?”

[Read more →]

Jelikož svalová horečka pozvolna ustupuje, krev z levého ucha teče jen při prudším pohybu, a sádrový krunýř okolo páteře již tolik netlačí, rozhodl sem se v několika odstavcích zaznamenat zatím nejintenzivnější sportovní zážitek svého života.
[Read more →]