Kráčel Ježíš po zemi, když v tom uzřel plačícího muže. I optal se Ježíš muže, proč pláče.
“Oheň mi vzal dům a já teď s rodinou nemám kde žit.”
“Hle muži, Tvůj dům!” řekl Ježíš a před jejich zraky se objevil nádherný dům.
Šel Ježíš dál a spatřil plačící ženu.
“Zemřel mi můj maličký syn!”, hořekuje žena.
I vztáhl Ježíš ruce na dítě a řekl: “Hle, ženo Tvůj syn žije!”.
Procházel Ježíš dál zemi, když v tom uviděl sedět plačícího mladíka.
“Proč pláčeš mladý muži?!”, zeptal se ho Ježíš.
Mladík k Ježíši zvedl své uplakané oči a odvětil:
“Pracuji v justici , pane.”
I usedl Ježíš k mladíkovi a plakal s ním.

Ateista rybaří na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadne lochneská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval: “Ach, Bože, pomoz mi!” Z nebe se ozve hromový hlas: “Myslel jsem, že ve Mne nevěříš!” - “Ale notak, Bože, nech toho! Před dvěma minutama jsem nevěřil ani na lochneskou příšeru!”

Bůh stvoří ADAMa, pustí ho do toho ráje, a ten Adam tam tak chodí, hrozně se mu tam líbí, prostě žije si tam úplně bez problémů, ale pořád mu tam něco chybí. Kouká na ty všelijaký zvířata, kerý se tam hemžej, kouká, vokouní, furt mu to nejde do hlavy, až najednou nápad! Běží za bohem, a povídá mu: “Víš, bože, je to fuckt sqely, že můžu bejt tady v tom ráji, ale, víš, nevím jak to říct… No prostě… Chtělo by to ženskou!” Bůh se zamyslí a pak povídá: “No dobrá, a jaká by jako měla bejt?” Adam se zasní, představí si náááádhernou ženskou a říká: “Měla by mít pěkný dlouhý nohy… dlouhý vlasy…. velký prsa, prostě Krásná a chytrá.” Bůh se znova zamyslí a povídá: “Dobře dobře. Ale bude tě to stát jednu ruku, čtyři obratle, osminu mozku, půlku srdce, čtvrtku plic,…..” Adam v duchu kalkuluje, uvažuje a nakonec mu to nedá a zeptá se: “Ty, bože, a co by bylo za žebro?”

Říká se, že minuta smíchu prodlužuje život o pět minut.
Nyní je jasné, proč Bůh poté, co stvořil člověka, žije věčně.

“Mami, tak Ježíšek skutečně existuje!” sděluje mamince Pepíček. “Jak to?” - “Vedle se přistěhoval pan Kalianko a táta, když to viděl, spínal ruce a volal: Ježíši Kriste, cos nám to sem poslal za prezent!”

Ptá se muž Boha.
“Pane, proč jsi udělal ženu tak krásnou?”
“Abys ji miloval.” odpoví Bůh.
“A proč jsi ji udělal tak blbou?”
“Aby milovala ona tebe.”

Bůh se ptá jeptišek jak na Zemi žily. První jeptiška říká: Já jsem žila jen podle písma svatého. Bůh: tak tady máš klíč od Ráje. A jak žilas ty druhá sestro? Já jsem taky žila podle písma svatého a nikdy jsem nezhřešila. Tak tady máš klíč od Ráje. A jak žilas ty třetí sestro? No já jsem………….. no jen to řekni sestro. No já jsem párkrát zhřešila. Bůh: tak tady máš klíč od mého pokoje.

Umřela takhle Hillary Clintonová, a jen Bůh ví proč, dostala se do nebe. Přišel k ní Svatý Petr a říká:
“Hillary, vím, že tam dole jsi byla někdo, ale tady jsi jen další člověk z mnoha. Protože mám teď velký fofr, posaď se zatím tady, já ještě vyřídím rozdělané věci.”
Hillary se posadila a začala si prohlížet své okolí. Všimla si obrovité zdi, která se táhla na obě strany, kam až oko dohlédlo. A ta zeď byla doslova pokryta spoustou hodin. Čas od času některé z nich poskočily o “5 minut dopředu. Když se Svatý Petr vrátil, Hillary se ho ptá, co ty hodiny znamenají.
“Každý ženatý muž na zemi má tady jedny hodiny.”
“A co znamená, když se posunou o “5 minut?”
“No, to znamená, že se ten muž, který k těmhle hodinám patří, právě dopustil nevěry.”
“A jsou tady i hodiny MÉHO muže?”
“Ale ne, ty má Bůh na stole v kanceláři místo ventilátoru.”

Bůh se ptá jeptišek jak na Zemi žily. První jeptiška říká: Já jsem žila jen podle písma svatého. Bůh: tak tady máš klíč od Ráje. A jak žilas ty druhá sestro? Já jsem taky žila podle písma svatého a nikdy jsem nezhřešila. Tak tady máš klíč od Ráje. A jak žilas ty třetí sestro? No já jsem………….. no jen to řekni sestro. No já jsem párkrát zhřešila. Bůh: tak tady máš klíč od mého pokoje.

Přijde Ježíš v Karviné do hospody a posadí se.
Číšník ho upozorní: “tady si nesedejte, bo zde sedí štamgasti, vyhodí vás!”
Ježíš nereaguje… Ke stolu přijdou slepý, hluchý a horník. Kupodivu ho nechají sedět mezi sebou.
Ježíš: “Za to, že jste mě nevyhodili se vám odvděčím!”
Dotkne se slepého, slepý vyskočí “Já vidím!”
Dotkne se hluchého, hluchý vyskočí “Já slyším!”
Otočí se k horníkovi a ten na něho: “Na mě nesahej, ty pičo, já mám invalidní důchod!”

Bývalý prezident Reagan zemře a jde do nebe. Stojí v nebeské bráně a Svatý Petr ho vítá. “Vaše jméno, prosím?” zjišťuje světec.
“Ronald Reagan,” zní odpověď.
“Máte na to nějaký důkaz?” ptá se Sv.Petr.
“Důkaz, jak důkaz?” diví se Reagan. “Já jsem Ronald Reagan, bývalý prezident USA. Koukejte mě pustit do nebe!”
“Bez důkazu vás nemohu vpustit,” na to Svatý Petr.
“A o jakém důkazu to mluvíte?” ptá se Reagan.
“Například,” vzpomíná Sv. Petr, “pamatuji si, že když přišel Mozart, dali jsme mu klavír. Za deset minut měl napsaný krásný koncert. Hned jsme viděli, že je to Mozart, tak jsme ho vpustitli do nebe. Když sem přišel Picasso, dali jsme mu štětec, pár olejových barev, plátno a v momentě nakreslil krásný obraz. Poznali jsme, že se jedná o Picassa a tak jsme ho hned vpustili do nebe.”
Reagan se podívá na Sv. Petra a povídá: “Mozart a Picasso? Kdo je to?”
Svatý Petr trhne palcem přes rameno a povídá: “V pořádku, jste Reagan, běžte dovnitř.”

Jednoho dne v ráji Eva zavolala Boha.
“Bože, mám problém.”
“Co se děje ?”
“Bože, vím, že jsem Tebou stvořena a mám pro sebe tuto úžasnou zahradu se všemi krásnými zvířaty a tím rozpustilým komickým hadem, ale já prostě nejsem šťastna.”
“Pročpak ?” zeptal se jí hlas shůry.
“Jsem hrozně opuštěná a z jablek už se mi dělá zle, jenom na ně pomyslím.”
“V tom případě mám řešení - stvořím ti muže.” “Co je to muž ?”
“Tenhle muž bude zkažené stvoření se spoustou špatných rysů. Bude lhát, podvádět a bude ješitný. Jednoduše, bude to s ním těžké. Na druhou stranu bude větší, rychlejší a bude rád lovit zvířata. Bude vypadat hloupě, když se probudí, ale protože sis stěžovala, vytvořím ho tak, aby uspokojil tvé fyzické požadavky. Bude omezený a bude se rád oddávat dětinským věcem jako boji a kopání do míče. Nebude příliš chytrý a bude často potřebovat tvoje rady.”
“To zní skvěle. V čem je háček?”
“No, můžeš ho mít pod jednou podmínkou.”
“Co je to ?”
“Jak již bylo řečeno, bude pyšný, arogantní a bude sám sebe nesmírně obdivovat…….. takže ho musíš nechat si myslet, že byl stvořen první.
Bude to takové malé tajemství mezi námi………. děvčaty.”

Svatý petr má od každého kdo je v nebi na stole hodiny a když pomyslí na sex ručička se posune jen ty tvoje jsou jako větrák!!!

Dostane se chlap do nebe a sv. Petr ho provází. Chlap se najednou zeptá:
“Petře, co jsou zač ti lidé, co se modlí pod tím stromem?”
“To jsou svědci Jehovovi.”
“A ti co támhle hrajou fotbal?”
“To jsou hinduisti.”
“A ti co se támhle navzájem mlátí?”
“To jsou muslimové.”
Jdou až dojdou k obrovké patnáctimetrové zdi s ostnatými dráty nahoře a se spoustou stráží.
“A kdo je proboha tady, Petře?”
“Tam jsme dali katolíky, aby nepřišli o iluzi, že jsou tu sami.”

Jednou takhle svatý Josef ráno leze z postele a jde na záchod. Ve dveřích křísne hlavou do futra a zařve:
- Ježíši Kriste.
A z postele Marie volá:
- No vidíš? To je jméno! A ne nějaký René!

Jedna z teorií o stvoření světa říká, že pánbůh nejprve stvořil ženské, pak pozval k sobě proroky a pravil
“Vyberte si každý, jděte a založte národy”
První si pospíšil s výběrem Kristus, po něm Mojžíš a nakonec zůstal pomalý a rozvážný Mohamed. Když si důkladně prohlédl zbylé ženy pravil melancholicky:
“Holky zahalte se a pojďte se mnou.”

Přijde Matka Tereza k nebeské bráně. Zatluče. Za chvíli se otevře okýnko a vykoukne svatý Petr. “Aha, to jsi ty, tak pojď dál.” Zrovna je čas večeře.” a tak Matka Tereza dostane párek s hořčicí. Poděkuje a jde spát.
Je ráno, snídaně, opět párek s hořčicí. Oběd, párek s hořčicí. Večeře, párek s hořčicí. To už bylo M.Tereze divné, a tak říká: “Víš, Petře, já jsem skromná a je mi jedno, co jím.
Ale řekni mi, proč je pořád jen párek s hořčicí?” A svatý Petr říká: “A viděla jsi tu někoho kromě nás? A pro dva se přeci nevyplatí vařit.”

Katolík, Presbyterián a Baptista sedí v rybářském člunu a chytají ryby. Katolíkovi dojdu červy tak se rozhodne ze si dojde na břeh pro zásoby. Vystoupí teda z člunu a po vodě přejde na břeh a pak se vrátí jdouce po vodě. Baptistovi můžou oči vypadnut a říká si: “Ten ale musí mít silnou víru že dokáže jít po vodě”. Za chvilku to ještě udělá Presbyterián, opět jde po vodě.
Baptista nemůže uvěřit svým očím a cely nesvůj zjišťuje že i jemu za chvilku dojde návnada a bude muset na břeh. Hodnu chvíli se celý nervózní přesvědčuje že i on má přece silnou víru jako Katolík a Presbyterián a tak se nakonec přece jen odváží a vystoupí z člunu. Okamžitě však zmizne pod hladinou… Katolík se otočí na Presbyteriána a říká: “Zdá se, že bratr neví, kde jsou ve vodě kameny…”

Sedí babička v parku na lavičce a modlí se: “Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku.”
Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí: “Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám… Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete.”
Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká: “Děkuju Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi.”

Zakladatel metodismu John Wesley mel jednou podivný sen. Stal u bran pekla, zaklepal a ptal se, kdo tam je: “Jsou tam katolíci?” Odpověď zněla: “Ano, mnoho.” “I metodisté?” “Ano, mnoho.” Ta poslední odpověď ho zděsila. Pospíchal k nebeské bráně.
Tam položil stejné otázky, ale v opačném pořadí: “Jsou zde metodisté?” “Nejsou.” “Katolíci?” “Nejsou.” To mu bylo divné, a tak se zvědavě zeptal: “A koho tu vlastně mate?” Dostal odpověď: “Boží děti.”

Jednoho dne se v Ráji rozlehl Evin hlas:
“Bože, stvořiteli můj, mám problém.”
“Co je, Evo?”
“Tíží mě samota a z jablek je mi už na zvracení!”
“No, něco s tím uděláme. Mohl bych ti stvořit muže.”
“A co to je, muž?”
“No, to je zvrhlé stvoření s agresivními sklony, vzpupným egem a totální neschopností poslouchat, co říkáš, ale je větší a svalnatější a docela dobrý na rvačky, kopance a lovení zvěře, no celkově je to docela pozitivní věc.”
“Hmm, to zní skvěle,” řekla Eva ironicky.
“No jo. Lepší než drátem do oka. Ale mám jednu podmínku.”
“No, jakou?”
“Musíš se postarat, aby si myslel, že jsem ho stvořil prvního.

Jeden bohatý muž zemře, přijde do nebe a ptá se, zda se může vrátit na zem pro něco, co tam zapomněl. Jeho přání je výjimečně vyhověno. Po návratu na zem začne sbírat všechno zlato za život získal. Naskládal si zlaté cihly na krosnu a vrátil se do nebe.
U vstupní brány se ho anděl ptá, pro co se na zem vracel a on mu pyšně ukazuje své zlato. Anděl odpovídá: Ale proč sem do nebe nosíš tyhle dlažební kostky ?
Bible Zj 21:21 A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.

Kolik podivných křesťanů je třeba pro výměnu jedné žárovky ?
200!!! 100 jich sedí v církvi a modlí se dlouhé modlitby, aby se znovu objevilo světlo, 10 jich stojí na rozích ulic a přesvědčují kolemjdoucí, že pokud jim neuvěří, jejich žárovky zhasnou také, 5 se pokouší vymítat démona temnoty z prasklé žárovky, 10 jich tvrdí, že se za žárovku modlili a že navzdory svým pocitům věří, že žárovka svítí, 74 se jich snaží přesvědčit prasklou žárovku aby veřejně “uznala” své hříchy, aby ji Pán zase vrátil její světlo, a 1 zákonický idiot říká žárovce, že pokud chce být spasena, musí platit pravidelně desátky, nevynechávat bohoslužby a každý den vyprávět lidem:
“Dříve jsem žila v temnotě, ale nyní jsem našla světlo”. Pokud to všechno bude věrně dělat, dá-li Pán, světlo se jí vrátí (je ale možné že ji Hospodin jen vystavuje zkoušce - pak by mohla žárovka zůstat ve temnotě až na věky).

Kolik římských katolíků je potřeba pro zašroubování jedné žárovky ?
a) Dva - laik ji zašroubuje, a kněz vyslechne jeho zpověď a dá staré žárovce poslední pomazání.
b) Nedělají to. Celých 2000 let církevní tradice žárovky neměnily a tak nemají pro výměnu žárovek žádný precedens.

Ráno po svatbě v Káni Galilejské… Hosté se pomalu probouzejí, většina z nich se drží za hlavu a sténá. Jeden zvláště “prejásaný a prepitý” muž prosí: “Já mám takovou žízeň! Skočte někdo pro vodu…” Ježíš se zvedne, že tedy půjde, když vtom všichni svorně vykřiknou: “NE! Ty už ne…”

Má mimořádně vysokou kvalifikaci
Dnes neudělal příliš velké blbosti

Přičinlivý a vytrvalý
Paličatý jako osel

Společenská povaha
Často chlastá

Využívá všech možností ke svému dalšímu rozvoji
Často chlastá s nadřízenými

Má neomezený potenciál
Před důchodem se ho sotva zbavíme

Má postřeh a invenci
Perfektně vymýšlí výmluvy

Ne vždy přesně plní pokyny nadřízených
Myslí mu to lépe než nadřízeným

Je taktní
Ví, kdy má držet hubu

K plnění úkolů má tvůrčí přístup
Vždy se mu podaří najít někoho, kdo práci udělá za něj

Ochotně pracuje i po skončení pracovní doby
Má doma pěknou megeru

Je precizní a nepřehlídne sebemenší detaily
Neskutečně nudný

Má vůdčí schopnosti
Má mimořádně silný hlas

Je vtipný, má smysl pro humor
Většinu pracovní doby tráví na Internetových stránkách s anekdotami

Má mimořádné organizační schopnosti
Daří se mu chodit včas do práce

Je loajální
Není schopen získat jinou práci

Má rád svoji práci
Mohlo by se mu ubrat na platu

Často konsultuje problémy s kolegy a nadřízenými
Už nám jde všem na nervy

Je perspektivní
Má příbuzné na ředitelství

Je perspektivní, půjde dál
Už aby šel

Efektivně využívá pracovní dobu
Často se dívá na hodinky

Je vynalézavý
Vždy si najde sto důvodů aby dělal cokoli, jen ne to co má

Přísný, ukázněný, zásadový
Prostě blbec

Od té doby jsem pracoval jako mistr.
Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu si vařil sám.
Na stěně jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu kurvu sundal.
Sundal jsem Husáka…

Od té doby jsem pracoval na výkopech.
Do práce jsem jezdil na kole a kávu jsem si nosil v termosce.
Když jsem kopal, přišli za mnou, aby si kolo schoval, že tady půjde sovětská delegace.
Řekl jsem, že se nemusí bát, kolo mám zamknuté a pojištené.

od té doby jsem byl nezaměstnaný ….

byl jsem dlouhé roky nezaměstnaný

ale život mne poučil

pak přišel sametový převrat …

Nechal jsem se rehabilitovat

Od té doby pracuji v politice.

Kávu mi vaří sexi sekretářka, do práce mě vozí řidič v Audi.

Držím hubu a zvedám ruku, jak je potřeba.

Moje životná úroveň zase stoupá.

Na výstřelky mládí jen v hezkém vzpomínám

Říjen 1870

1. Denně před začátkem pracovní doby jsou povinni úředníci důkladně za mésti kancelář, vybrati popele z kamen a utříti prach.
2. Úředníci zodpovídají dále za to, že kancelář bude vždy řádně vytopena. Potřebné palivo obstarají na svůj náklad.
3. Soukromé hovory jsou v pracovní době nežádoucí.

4. Řádná pracovní doba jest 12 hodin denně. V případě potřeby musí každý úředník pracovati bez vyzvání přes čas.
5. Jakákoliv politická činnost úředníků má za následek okamžité propuštění.
6. V kouření a požívání lihovin se očekává od uředníků zdrženlivost.
7. K dámám a výše postaveným osobám se úředník chová slušně.
8. Jako četba se doporučuje bible. Není námitek proti jiným knihám, pokud jsou tyto mravně nezávadné.
9. Poviností každého úředníka je péče o zdraví. V případě nemoci není nároku na mzdu. Každý úředník, který ma pocit odpovědnosti, by si měl proto pravidelně ukládati ze své mzdy přiměřenou částku pro případ nemoci či jiné nepředvídané potřeby.
10. Úředníci se nesmějí při práci mýliti. Kdo se při své práci dopouští častěji chyb, bude propuštěn.
11. Kdo odporuje šéfovi, dokazuje tímto, že před ním nechová potřebné úcty. Z této skutečnosti se vyvodí důsledky.
12. Úřednice jsou povinny vésti zbožný a cudný život.
13. O dovolenou mohou úředníci žádati jen z naléhavých rodinných důvodů. Tato je však neplacena.
14. Úředníci nechť mají stále na mysli, že tisíce jiných osob jsou ochotny okamžitě nastoupit na jejich místa.
15. Úředníci nesmějí nikdy zapomenouti, že jsou svému principálovi povinni vděčností, neboť je jejich živitelem.

Každý Američan se už od narození cítí jako vládce světa, i když mu třeba ve škole nikdy tak úplně neřeknou, kde že ten svět vlastně leží. Zvýšené sebevědomí zámořských šéfů musíte respektovat, takže na jakýkoli jejich nápad reagujte obdivným vytím wow, popřípadě alespoň táhlým greaaat.

V americké firmě se také hodně věří na mávání vlaječkami, nošení trenclí v podnikových barvách, zpívání korporátní hymny a vůbec další projevy tzv. firemní kultury. Američtí manažeři se na sebe pořád usmívají, což si my Češi mylně vykládáme tak, že se mají rádi a že spolu souhlasí. Nenechte se zmást. Tihle borci investovali do svých zubů tolik, co vy do svého baráku - a nějak to přece ukázat musí.

Zvláštní poddruh: Američan z Vysočan. Typický Johnny Reznicek nebo Fitzgerald Utrinos je drsné individuum, které v roce 1988 překročilo na vlakovém záchodku jugoslávskou hranici, aby se o dva roky později vrátilo jako ostřílený menedžr západního střihu.Američan z Vysočan v sobě kombinuje zámořskou aroganci s českou vykutáleností, což z něj dělá nejnebezpečnější formu šéfa.

Francouzi

Jestli už máte po mrtvičce a lékaři vám radí vyhýbat se stresu, tak o francouzské firmě ani neuvažujte. Francouzi jsou známí tím, že jejich systém řízení dřív doháněl kolonie k občanským válkám a dnes dohání české zaměstnance k sanatoriu v Kosmonosích. Francouzský manažer miluje chaos a ze všeho nejradši je, když může dvakrát denně změnit klíčové rozhodnutí. Ovšemže vám to zabije rozjetý projekt - zkuste na to ale upozornit a budete mít takový malheur, že budete doma rychleji než TGV. Největší výhodou francouzského šéfa je, že si každý den zajde na řácký tří až čtyřhodinový obídek. Ne že by tak dlouhou polední pauzu povolil i vám - ale aspoň na chvíli vyklidí kancelář a vy můžete něco udělat.

Zvláštní znamení: Mohutná parfemizace. Jet v malém výtahu se skupinou galských elegánů je vyložený očistec. No a pokud se k vám v mezipatře nacpou ještě dva italští konzultanti, tak se můžete vsadit, že vás dole vynesou v bezvědomí.

Holanďané

Co Skot zahodí, to Holanďan zvedne. Okřídlené rčení přesně vystihuje hlavní problém holandských firem, kterým je jejich nehorázná lakota. Co taky čekat od národa, který se radši kodrcá přes celou Evropu v přívěsu, než aby vyplázl třicet euro za hotel? Zažil jsem nizozemské vedení, které nutilo zaměstnance, aby strkali do tiskáren již použité papíry a tiskli z obou stran. Větší škrti jsou snad už jen Korejci, kteří potištěné papíry ještě nosí na toalety, aby ušetřili za harmasan.

Zvláštní znamení: Holanďané jsou zvídaví a brzy pochytí pár českých slov. Pozor tedy na pusu, až budete s přáteli neformálně hodnotit, co má ten váš prďoch zase na sobě a jak vás ošulil na prémiích. Například u Američanů tenhle problém odpadá - ti se přes nějaké to a-choj nikdy nedostanou.

Němci

Německý národ je nám blízký, tak blízký, že zná mnohé dámy v našem pohraničí lépe než my sami. Tím ale intimita končí, protože v práci si Němec nikoho k tělu nepustí. Na všechno je proces, zasedání střídá zasedání a na konci dne si člověk připadá jak v jedné z těch nekonečných talkshow na RTL, kde Uwe a Uschi neustále vykládají světu, jak se v dětství počurávali. Ve firmě panuje tuhá centralizace a než váš projekt doputuje na schválení do Říše (s povinnou zastávkou v Dubí),tak už nebudete vědět, čeho se vlastně týkal.

Zvláštní znamení: Na německém šéfovi je hezké to, že i kdyby se přetrh, vždycky bude mít v angličtině ještě hustší přízvuk než vy.

Japonci

Japonci jsou zvláštní lidé. Na jednu stranu jsou velmi zdvořilí a pořád se klaní, až skoro mlátí čely o jekor. Na druhou stranu umějí dát najevo, že nás i další cizince považují za hmyz a že když my jsme ještě lezli po stromech, oni už měli vypilovaný čajový obřad a jejich učenci sepisovali hrdinné skutky dynastie Žvejžužu. Práce pro japonskou firmu je vhodná pro submisivní typy a poskytne vám spoustu zážitků, za které byste v sadomaso salonu museli platit.

Zvláštní znamení: Japonští šéfové jsou beznadějní cholerici a když se pořádně rozčilí, skáčou vzteky až do výše vašich ramen, což bývá klidně i půl metru. Chraňte se v takové situaci usmát - to už byste mohli rovnou spáchat harakiri.

- Šroubku, ukaž co umíš!

A Šroubek vyskočil na stůl, vzal do paciček tužku a na kus papíru nakreslil čtverec, trojúhelník a kruh.

Všichni uznale pokývali hlavou.

Tu účetní zavolal na svou kočku:

- Fakturko, předveď se!
Fakturka odběhla do kuchyně a přinesla podnos plný sušenek. Sušenky rozdělila do sloupečků, tak aby v každém sloupečku bylo stejně sušenek.

Opět všichni uznale pokývali hlavou.

Pak zavolal chemik:

- Trichloretyléne, do toho!
A Trichloretylén odběhl do kuchyně a donesl mléko a čtyři skleničky a do každé z nich nalil přesně 100 mililitrů mléka a přitom mu neukápla ani kapka.

I tentokrát pokývali všichni uznale hlavou a obrátili své pohledy na státního úředníka.

Ten jen zavolal:

- Rauchpauzo, začni!
A Rauchpauza vyskočila na stolek, sežrala všechny sušenky, vypila všechno mléko, vysrala se na papír s geometrickými náčrtky, pak vyhnala ven ostatní kočky, postěžovala si, že ji od toho bolí v zádech, sepsala rozhořčenou stížnost na nehygienické pracovní podmínky, vyplnila žádost o náhradu škody, hodila se marod a odešla na zbytek dne domů.