Vtipy o bohu č.5

Přijde duše do nebe. Svatý Petr se ptá na povolání. “Lékař!” praví duše hrdě a už se hrne dovnitř. “Moment, stát!” volá Svatý Petr. “Vy musíte vchodem pro dodavatele!”

Kráčel Ježíš po zemi, když v tom uzřel plačícího muže. I optal se Ježíš muže, proč pláče.
“Oheň mi vzal dům a já teď s rodinou nemám kde žit.”
“Hle muži, Tvůj dům!” řekl Ježíš a před jejich zraky se objevil nádherný dům.
Šel Ježíš dál a spatřil plačící ženu.
“Zemřel mi můj maličký syn!”, hořekuje žena.
I vztáhl Ježíš ruce na dítě a řekl: “Hle, ženo Tvůj syn žije!”.
Procházel Ježíš dál zemi, když v tom uviděl sedět plačícího mladíka.
“Proč pláčeš mladý muži?!”, zeptal se ho Ježíš.
Mladík k Ježíši zvedl své uplakané oči a odvětil:
“Pracuji v justici , pane.”
I usedl Ježíš k mladíkovi a plakal s ním.

Ateista rybaří na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadne lochneská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval: “Ach, Bože, pomoz mi!” Z nebe se ozve hromový hlas: “Myslel jsem, že ve Mne nevěříš!” - “Ale notak, Bože, nech toho! Před dvěma minutama jsem nevěřil ani na lochneskou příšeru!”

Bůh stvoří ADAMa, pustí ho do toho ráje, a ten Adam tam tak chodí, hrozně se mu tam líbí, prostě žije si tam úplně bez problémů, ale pořád mu tam něco chybí. Kouká na ty všelijaký zvířata, kerý se tam hemžej, kouká, vokouní, furt mu to nejde do hlavy, až najednou nápad! Běží za bohem, a povídá mu: “Víš, bože, je to fuckt sqely, že můžu bejt tady v tom ráji, ale, víš, nevím jak to říct… No prostě… Chtělo by to ženskou!” Bůh se zamyslí a pak povídá: “No dobrá, a jaká by jako měla bejt?” Adam se zasní, představí si náááádhernou ženskou a říká: “Měla by mít pěkný dlouhý nohy… dlouhý vlasy…. velký prsa, prostě Krásná a chytrá.” Bůh se znova zamyslí a povídá: “Dobře dobře. Ale bude tě to stát jednu ruku, čtyři obratle, osminu mozku, půlku srdce, čtvrtku plic,…..” Adam v duchu kalkuluje, uvažuje a nakonec mu to nedá a zeptá se: “Ty, bože, a co by bylo za žebro?”

Říká se, že minuta smíchu prodlužuje život o pět minut.
Nyní je jasné, proč Bůh poté, co stvořil člověka, žije věčně.

“Mami, tak Ježíšek skutečně existuje!” sděluje mamince Pepíček. “Jak to?” - “Vedle se přistěhoval pan Kalianko a táta, když to viděl, spínal ruce a volal: Ježíši Kriste, cos nám to sem poslal za prezent!”